Historie

Začátky

Před více než 100 lety, přesněji 9. února 1919 byla založena tehdy Tělocvičná jednota Sokol v Senožatech. V dnes historických knihách se zápisy o schůzích je toto popsáno takto: „ Podle záznamu v pamětní knize zdejší obce z r. 1919 byla TJ. Sokol v Senožatech založena dne 9. února 1919. Hlavní zásluhu měl na založení br. Dr. Skala ze Syrova. Poznamenáno podepsaným z toho důvodu, že první zápisy o založení a činnosti Sokola se ztratily, jistě k velké škodě Sokola. Poznamenal: Fr.Pekelský, jednatel v r. 1962“. Dodávám, že uvedený zápis byl proveden na první straně druhé knihy, která začíná zápisy z válečného roku 1940. Každopádně je pravdou, že první zápisy se nedochovaly. Ovšem v již zmiňované pamětní knize obce Senožaty lze vyčíst ještě tyto údaje. Bylo 9 členů zakládajících s příspěvkem 50 korun, 27 členů činných s příspěvkem 6 korun a 11 členů přispívajících s příspěvkem 8 korun. A dochovali se i údaje o složení prvního výboru jednoty. Byli to Josef Pošusta, řídící učitel jako starosta jednoty. Karel Votruba, vrchní četnický strážmistr jako náměstek starosty. František Krupka, rolník jako pokladník. Jan Hlava, učitel jako jednatel a JUDr. Josef Skala jako náčelník. Po založení byla jednota přidělena k sokolské župě Žižkově v Táboře. V roce 1921 byla jednota přeřazena do župy Havlíčkovy se sídlem v Německém Brodě. Jak jsem psal v úvodu, nedochovali se zápisy o činnosti jednoty v roce 1919. První zápis je datován na 23. ledna roku 1921 a týká se valné hromady konané v tento den. Z tohoto zápisu je patrná činnost jednoty v roce 1920. Víme tedy, že jednota měla v roce 1919 celkem 46 bratří, v roce 1920, pak přistoupilo dalších 16 bratří a počet členů tak stoupl na 62. V tomto roce se odstěhovali i bratři Skala a Votruba a proto valná hromada přistoupila k volbě nového výboru. Starostou byl zvolen Jan Hlava, místostarostou Fr. Hypš – rolník ze Senožat a náčelníkem F. Pekelský. Voleni byli i členové zábavního výboru, knihovník jednoty a novinář jednoty. Musíme si uvědomit, že Sokol v té době nedělal jen činnost cvičební, ale také kulturní a vzdělávací. Pořádali se zábavné večírky, divadla, žákovské besídky, poučné přednášky, plesy a pořádali se výlety. A co trápilo a řešili naši předci na počátku dvacátých let? Trápil je například nedostatek tělocvičného nářadí a peněz. Zde bych citoval kousek zápisu z již zmiňované valné hromady v roce 1921: „Volné návrhy: Členské příspěvky zvýšiti takto: Bratři cvičící 10 korun ročně a bratři přispívající 15 korun ročně. Členové zakládající budou po roce 1921 platiti jako členové přispívající. Zakoupiti řádnou žíněnku, knihovnu pro spolkové knihy a dáti udělati kladinu, na kterou byl dán materiál již v roce 1919. Všechny návrhy jednohlasně přijaty.“ Finance se nedostávali i z důvodu požáru v obci Senožaty, po kterém přispěvatelé přestali peníze posílat. Ale řešili se i dnes by se řeklo moderní záležitosti. Například založení Dámského Sokola. Ano jednota byla výhradně doménou mužů. A opět malá citace zapisovatele Miloše Pošusty: „Na opětovnou žádost přítomných hostí usneseno založiti dámský odbor při tělocvičné Jednotě naší, sejde-li se dosti sester a dorostu.“ Ještě jedna záležitost trápila bratry a to doslova nadčasová. Nedostatek vedoucích sil. To ostatně dokládá tento odstavec ze zápisů: „Br. Náčelník oznamuje, že jednota naše zúčastnila se veřejného cvičení Sokola v Želivě. Čtyři bratři postrádající vedení a procvičení svojí vlastní pílí nacvičili prostná župy Havlíčkovi a mohli se postaviti po bok ostatním účastníkům a cvičencům v Želivě. Činnost cvičební v době od dubna do září ochabla téměř úplně pro nedostatek vedoucích sil.(Br. Náčelník stále služebně přetížen a odvoláván)“. Jen připomínám, že tehdejší Náčelník byl pan Pekelský služebně četnický strážmistr. V zápisech mě také zaujalo, jaké byly zaváděny tresty pro bratry, kteří neplnili docházku: „Bratr, který jest povinen cvičiti, nedostaví-li se po třikrát bez omluvení do cvičení, budiž výborem jednoty napomenut, neuposlechne-li budiž mu omezeny jistá Sokolská práva jako nošení Sokolského odznaku na určitý čas, nedovolení cvičiti při veřejném cvičení atd. Konečně mine-li se vše bez účinku budiž z jednoty vyloučen.“ Vida jaké měli tehdejší vedoucí páky. Jak by asi takové tresty fungovali dnes. Mimochodem nošení Sokolského odznaku byla čest. Dokonce se objevovali i tací, kteří jej nosili a přitom nebyli v Sokolu. Takoví falešní Sokolové. Pokud při kontrole nepředložili průkaz Sokola, byl jim odznak zabaven. A pokud by někoho zajímalo, kde že to Sokolové cvičili, tak vězte, že v letní tělocvičně školy. Upřímně si mohu jen domýšlet, jak takové cvičební místo vypadalo a kde v té době v Senožatech bylo, protože více v zápisech není popsáno. Možná by poradil nějaký pamětník. Každopádně se lze dočíst, že ke konci roku 1921 pověřil Náčelník cvičence, přemístit cvičné nářadí z letní tělocvičny školy do hospody U Benešů.